Kdysi jsem někde četl statistiku, že na asi 90 % fotografií jsou zachyceni lidé. I přesto ale vím, že minimálně polovina nadšených fotografů miluje toulání krajinou. A právě poslední loňské kolo naší fotografické soutěže bylo na téma krajina. Vaše účast byla podle očekávání velká, snímky nádherné, a mně se těžko, přetěžko vybírala jedna jediná fotografie. Prní místo je ale pouze jedno, takže kdo je vítězem? Václav Hýža se zimním černobílým snímkem 7_Javor.
Krajinář potřebuje velmi často kus štěstí. Samozřejmě hlavně štěstí na světlo. To Václavu Hýžovi dodal netypicky… měsíc, který vytvořil dramatickou atmosféru mraků. Je mně jasné, že jí bylo lehce „pomoženo“ při postprodukci, nicméně takovéto postupy se dělaly už v době klasické černobílé fotografie (nadržování oblohy) a nikdo se nad tím nepozastavoval. U této fotografie navíc oceňuji vzorové zakomponování do čtverce, které na mě dělá dojem, jako by tento snímek autor fotil na svitkový film 6 × 6 některým z legendárních středoformátových aparátů. Gratuluji k vítězství v posledním kole roku 2017!
Jeden lepší než druhý
Pojďme se podívat na několik dalších výborných krajinářských fotografií, které jste do 12. kola naší soutěže v roce 2017 poslali. Pěknou řádkou skvělých krajin nás obdařil můj slovenský jmenovec Michal Lindner. Kochejte se dvěma snímky z jeho tvůrčí dílny.
Marian Kuric si už svůj díl slávy vybral v Nikon kalendáři 2018, přesto připomenu jeho snímek s názvem Rollig Stones, který poslal také do soutěže JSEM | Fotka měsíce Nikonblogu. Marian měl také štěstí. Nejen na světlo, ale takříkajíc obecně na atmosférické podmínky.
A nakonec ještě snímek Erika Švece s názvem Brdy, který ukazuje méně obvyklou tvář krajinářské fotografie, kdy snímek nezachycuje rozsáhlý plenér, nevyužívá nízkého světla, ani mraků či mlhy nebo dalších typických rysů klasické krajinařiny. Prostý záběr na suchý borovicový porost přesto diváka vtahuje do děje. A to má dobrá fotografie dělat.
