Pilot sa pozrel do spätného zrkadla a vedel, že pre neho závod skončil: Martin Radim

Motory burácajú, štrk lieta, cítiť spálenú gumu a vibrácia v celom tele. A pomedzi to sa na Slovakia Ring tichučko ozýva spúšť v Nikone Martina Radima…

Pre veľký úspech, ktorý zožal článok o fotografovaní Bugatti Veyron na Slovakia Ring vám dnes prinášam ďalšiu reportáž a rozhovor z Radimovho posledného fotenia Veľkej ceny Slovenska. Teším sa, že si Radim našiel čas a odpovedal na moje zvedavé otázky. 🙂

Martin, odkedy fotíš motošport a ako si sa dostal k fotografovaniu na Slovakia Ringu?

První pořádné focení motošportu proběhlo ještě na škole s mojí úplně první zrcadlovkou (kterou mám mimochodem schovanou dodnes). Vyrazil jsem na legendárních 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích, což byla skvělá škola. Pak jsem si prošel obdobím hledání a fotil různé jiné žánry, než jsem se přesunul na Slovensko.

Tady jsem se shodou okolností dostal do místní autíčkářské komunity. Získal jsem spoustu kontaktů a co čert nechtěl, brzy jsem se objevil právě na Slovakia Ringu, což byl můj cíl od chvíle, co jsem na Slovensko přišel. Všechno to začalo v roce 2016, kdy jsem tam jel nafotit kamaráda, který trénoval na závody na motorce, a ve stejném roce se tam pak konal i velký carmeet.

Tím se to celé rozjelo a Slovakia Ringu už jsem se nepustil. Postupně se k tomu samozřejmě přidaly i další tratě a velké závody – fotil jsem 24h Le Mans, 8h na německém Oscherslebenu nebo vytrvalostní osmihodinovku přímo na Slovakia Ringu, která už se dnes bohužel nejezdí.

Prečo práve moto šport je tvojou obľúbenou témou, čo je na tom také fascinujúce?

K závodění jsem měl blízko už od dětství, protože táta jezdil závody na motorkách. Samozřejmě mě chtěl do tohohle světa zasvětit a posadit na závodní stroj, ale nakonec to chytlo trochu jiný směr – místo řídítek mě to víc táhlo za hledáček.

Baví mě ta rychlost a adrenalín kolem. Na trati se všechno odehrává v vteřinách a nemáš čas nad ničím dlouho přemýšlet nebo dělat opravné pokusy – buď ten moment trefíš, nebo je pryč. Baví mě chytat čistý pohyb, rotaci kol při dlouhém čase nebo ten bordel, gumy a emoce, co se dějí v boxech. Je to kombinace technické přesnosti a prostředí, které má prostě svoje kouzlo.

Aké zážitky máš z posledného preteku veľká cena Slovenska?

Velká cena je zážitek každý rok, ale tentokrát jsem to pojal trochu více „freestyle“. Nikde jsem nezmatkoval ani nespěchal a šel na jistotu na místa, která po těch letech znám jako své vlastní boty.

Pár momentů mi ale v paměti utkvělo. Třeba když jsem to schytal šampaňským hned u prvních pohárů – špunt od láhve mi přistál přímo na foťáku. Mám ho samozřejmě schovaný doma a k němu si vytisknu tu konkrétní fotku na památku.

Druhý silný moment přišel na cílové rovince, kde přímo přede mnou jednomu autu doslova vybouchl motor. Kouřová clona se za ním táhla až na konec rovinky do první zatáčky. Podařilo se mi zachytit přesně ten okamžik, kdy se pilot podíval do zpětného zrcátka, uviděl tu spoušť a věděl, že pro něj závod skončil.

Jinak to byl – až na pár běžných šrámů na autech – celkem pohodový a vydařený víkend.

Ktoré zábery považuješ za vydarené a prečo?

I když to možná zní divně a občas se tomu sám směju – my fotografové býváme tak trochu hyeny a paseme po těch nejšťavnatějších záběrech, kdy se auto při střetu rozletí na kusy a fotky pak kolují po celém internetu. Tento víkend to ale bylo spíš o čistých, pěkných fotkách jak z trati, tak ze zákulisí. O to jsem se alespoň snažil.

Nejvíce práce mi dalo chytit vytrvalostní závod, který se jel až do večera. Při západu slunce nemáte prakticky žádný čas na přesuny z jednoho konce trati na druhý, takže musíte z vybraného místa vymačkat absolutní maximum za pár minut. Jestli se to povedlo, to už nechám na posouzení ostatních.

Aké fotky musíš odovzdať pre klienta? Musí to byť komplexná reportáž, musí tam byť vidieť značky, máš nadiktované koho ako vyfotiť, alebo máš relatívne voľnú ruku a môžeš popustiť uzdu svojej kreativity?

Jak už jsem zmínil, tentokrát jsem neměl žádné striktní instrukce, kde přesně stát nebo co konkrétně fotit. Měl jsem dost volnou ruku. Cílem bylo odevzdat ucelenou reportáž a logicky doplnit záběry v týmu fotografů tak, aby celý ten výstup měl smysl, příběh a nějakou štábní kulturu.