Prednedávnom som zaregistroval na Instagrame Martina Radima luxusné fotky jedného z najkrajších a najšpecifickejších áut, aké kedy automobilka vyrobila. A tak som zavolal Radimovi a opýtal sa na to, ako sa mu tento superšport fotil.
Martin, fotky Bugatti zo Slovakia Ringu ma veľmi zaujali. Bola to špeciálna udalosť, keďže takéto vozidlo bolo na Slovakia Ringu prvý krát. Povedz nám o tom viac. Prezraď nám, o aký model šlo?
Byla to bez debaty jedna z nejvýznamnějších akcí, co jsem tam zažil. Celé se to dojednávalo poměrně dlouho, protože dostat stroj téhle kategorie na trať není jen tak.
Okruh musel být zavřený výhradně pro nás, muselo vyjít počasí a hlavně k tomu musel dát souhlas samotný majitel. I když se to na první pohled nemusí zdát – přece jen jde o bezpečný okruh s hladkým asfaltem – riziko tam je pořád. Stačí jeden špatně odlétnutý kamínek a škoda je okamžitě v desítkách tisíc eur.
Šlo o Bugatti Veyron 16.4, a to ne jen tak ledajaké. Mělo na sobě plaketu přímo z Molsheimu potvrzující, že jde o úplně první kus dodaný na Slovensko a celkově 174. vyrobené auto na světě.
Pro představu, bavíme se tu o legendárním osmilitrovém šestnáctiválci se čtyřmi turby (8.0 W16 Quad-Turbo), který dává rovných 1 001 koní a 1 200 Nm krouťáku. Z nuly na stovku to vystřelí za 2,5 sekundy a maximálka je přes 400 km/h. Samozřejmě se nejel žádný ostrý závodní limit – byla to velmi opatrná, kontrolovaná jízda. I tak mít celou trať čistě pro sebe a fotit takové monstrum v pohybu byl fakt zážitek.
Páči sa mi že si zvolil prelom zlatej a modrej hodinky, počas ktorej vystúpili krivky auta a čierna farba chytala nádych modrej. celkovo kombinácia modrej a oranžovej tejto téme svedčí . S akými ťažkosťami sa stretol.
Ono upřímně – moc na výběr nebylo. Okruh bývá přes den plný, takže časové okno vyšlo až na pozdní odpoledne. Měli jsme na to sice pár hodin, ale museli jsme jít hodně rychle. Okruh je obrovský a jakmile se začne stmívat, světlo mizí neuvěřitelně rychle. V tomhle je to podobné jako při samotných závodech – tam si čas taky nevybíráte, prostě pracujete s tím, co zrovna je.
Zajímavý byl samotný lak. V tom podvečerním světle vypadal skoro jako černý, i když auto bylo ve skutečnosti tmavě modré. Barevně se to neustále měnilo s tím, jak slunce klesalo. A jelikož jsme fotili i rolling shoty (fotky za jízdy) a na trati jsme se pořád otáčeli vůči světlu, byla to barevně i expozičně celkem honička.
Dostal jsem z toho i techniku docela na hranu – v jednu chvíli mi foťák vyhodil hlášku „Hot Card“, protože paměťová karta byla z té nálože fotek v kuse úplně vařící. Ale tady musím Nikon fakt pochválit. Za ty roky jsem fotil snad se všemi značkami na trhu a u některých se mi běžně stávalo, že v ostrém nasazení nebo na 40stupňovém horku technika prostě vytuhla s hláškou, že je přehřátá a fotit nebude. U Nikonu se mi to nestalo ani jednou. Karta byla sice rozpálená, ale tělo šlapalo dál na 100 %.
Když pak visíte z kufru auta pár centimetrů nad asfaltem, nemáte čas na displeji kontrolovat, jestli je fotka ostrá. Potřebujete spolehlivou techniku, jít na jistotu a věřit tomu, co máte za ty roky natrénované.
Vidím že si sa hral aj s časom závierky. Aké časy ti fungovali najviac?
Při rolling shotech jsem šel s časem dolů, to ano – přesně proto, aby fotky dostaly pořádnou dynamiku. Jenže u takového auta na sebe přebíráte obrovskou zodpovědnost. I když dlouhé časy miluju a rád s nimi experimentuju, tady na žádné extrémní pokusy nebyl prostor. Musel jsem zvolit kompromis: aby fotka vypadala akčně, ale zároveň byla „katalogově“ ostrá.
Je totiž obrovský rozdíl dělat klasický panning, když stojíte u trati, kde máte pohyb pevně v rukách a zvládnete udrženou fotku i na 1/8 sekundy. Jenže fotit z otevřeného kufru je úplně jiná disciplina. I na tom nejhladším asfaltu vás každý drobný hrb vyhodí z rovnováhy. Nemluvě o tom, že v některých zatáčkách jsem v tom kufru lítal jako brambora na pekáči.
Určitě nechci nikomu radit nebo doporučovat, jaké časy má používat, ale mně to nakonec vyšlo tak, že nejdelší čas z fotek, které jsem vybral k odevzdání, byl 1/30 pro rolling záběry.
Při výběru času tak nejdete do zbytečného rizika, ale na jistotu – zvolíte takový čas, který v té dané rychlosti spolehlivě udržíte a máte jistotu, že z toho bude perfektně ostrý výstup.
Podarilo sa ti na Bugatti aj povoziť? Aký to bol zážitok, sedieť v 1000 koňovom aute?
Ano, tomuhle se prostě nedalo odolat. Majitel mě na závěr vyvezl přímo po okruhu a byl to obrovský zážitek. Sedět v takové legendě je jedna věc, ale ta syrová, hrubá síla tisíce koní při zrychlení na rovince byla neskutečně cítit. Na tenhle moment na trati jen tak nezapomenu.
Martin akú techniku si pri fotení používal?
Na akci jsem si nabalil svoje osvědčené kombo – Nikon Z7 II s gripem a jako druhý držák bezproblémovou D4.
Co se týče skel, sáhl jsem po klasické „svaté trojici“, která se mnou cestuje v podstatě kamkoliv: Nikon 14–24mm f/2.8 – na široké záběry z tratě a dynamické úhly přímo u auta. Nikon 24–70mm f/2.8 – univerzální základ na všechno okolo a na reportáž. Nikon 70–200mm f/2.8 – nepostradatelný teleobjektiv na trať, kompresi pozadí a detaily v pohybu
