Budiž světlo! Výsledky dubnového kola soutěže JSEM | Fotka měsíce Nikonblogu

Musím přiznat, že jsem byl po docela dlouhé době velmi mile překvapen – téma Světlo naše soutěžící fotografy evidentně oslovilo takříkajíc měrou více než malou. Zároveň se ukázalo, že světlo, coby nepostradatelnou ingredienci fotografie, dokážete ztvárnit a využít rozličnými způsoby. Umíte s ním pracovat velmi kreativně, nápaditě a mnohdy až překvapivě, nečekaně originálně a vnímavě. Což je skvělá zpráva!

Díky tomu ovšem představoval výběr vítěze pěkný oříšek. Kdybychom udělovali více prvních cen, věděl bych alespoň o třech fotografiích. Nicméně v pravidlech naší soutěže nic takového není, a tudíž musíme jako vždy vyhlásit pouze jednoho jediného vítěze dubnového kola. Nebudu vás napínat, je jím jeden z nestorů naší soutěže, Lukáš Ďúran, který v galerii JSEM | Fotka měsíce Nikonblogu na Flickru vystupuje jako Lukas Tenario Duran. Svůj vítězný snímek pojmenoval -waterfront-.

V Lukášově až mysticky laděné fotografii hraje světlo – modelované kouřem či mlhou – jednu z hlavních úloh, zároveň ale představuje naprosto přirozenou součást snímku. Nepůsobí nijak násilně, prvoplánově. Je přesně na svém místě 🙂 Autor se navíc nebál docela odvážného vertikálního rozdělení kompozice téměř v přesném středu fotografie… a vyšlo mu to. Uměřená barevnost pak už jen podtrhuje atmosféru snímku. Nic naplat, je to skvělá fotografie. Gratulujeme k vítězství v dubnovém kole naší soutěže!

A ještě: Lukáš se loni zúčastnil také soutěže Nikon kalendář 2018, a stal se jedním z dvanácti autorů, jejichž fotografie jsou v kalendáři otištěné. Jaká vtipná náhoda, že jeho snímek je zrovna v měsíci dubnu letošního Nikon kalendáře! S Lukášem udělal krátký rozhovor Julo Kotus na slovenském Nikonblogu – čtěte zde.

Tunelem, mlhou i vodou

Následuje obvyklý výběr fotografií bez nároku na umístění. Nicméně jsou to snímky, které nás také velmi zaujaly. Hned několik fotografií na téma Světlo poslal do soutěže JSEM | Fotka měsíce Nikonblogu další nám známý fotograf Braňo Poláček. Z jeho tvorby nyní publikujeme zajímavý diptych Tunel vision. Mimochodem, zajímavý je také popisek pod Braňovou fotografií: „last photos from my lovely Nikon D700. RIP“. Copak se asi stalo jeho milované „Dé sedmistovce?“ Nebo se nestalo nic, jen byla nahrazena novějším tělem?

Zatímco Braňo Poláček pracoval s umělým světlem fotografického blesku, následující tři autoři využili světla od Boha. Nádhernou krajinu představila Lucia Blašková. Její snímek Old friends svádí k zamyšlení, zdali nejde o infračervenou fotografii, ovšem ať je to jak chce, nic to nemění na vyznění této výborné fotografie, kde světlo opět hraje prim.

Jestliže jsem u vítězné fotografie napsal, že světlo je zde modelované kouřem či mlhou, pak stejné vlastnosti, pouze v „trochu“ větším měřítku, využil také Pavel Chorobik. Nikdy jsem si nemyslel, že objekt typu jaderné elektrárny lze vyfotit s výtvarným přesahem. Pavel mně tento názor vyvrátil naprosto přesvědčivě. Jeho Dukovany jsou famózní, co říkáte?

Světlo „netvaruje“ jen mlha, kouř (či obecně jemné nečistoty ve vzduchu), nýbrž také voda. Své o tom ví i můj slovenský jmenovec Michal Lindner. Dokazuje to mimo jiné také ve fotografii nazvané Útek zo svetla. Potápění mě nikdy nebavilo, takže mu tento zážitek nezávidím. Nicméně fotografie se povedla náramně, o tom nemůže být sporu.